Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jak letěl vzduchem, jen matně uslyšel, jak černý šíp prosvištěl vzduchem a trefil polštářek. V tu chvíli se však víc soustředil na sebe - ucítil totiž, jak se tesáky toho zabijáka od přírody dostaly skrz jeho kůži na krku a s každým okamžikem se snažily drát dál. Z jeho hrdla se ozvalo kvílivé zakňučení a do očí nahrnuly slzy, ačkoli se bolest i pláč snažil potlačit jak jen mohl. Jeho tělo viselo Rise z tlamy oddáno svému osudu, s dušičkou pomalu prchající pryč. Ale na to, že dlouho nebovoval, se i teď držel statečně. Je tohle můj konec? Zeptal se sám sebe, když uviděl zlatavou záři s hvězdičkami před svým čumákem, a okamžitě ustoupila všechna ta beznaděj, kterou vystřídal pocit splněné práce. S krvavými tlapami s mnoha ranami se složil k zemi a zavřel oči, že to snad vypadalo, že je doopravdy mrtvý. Jen mělké pohyby hrudníku dokzovaly, že Sleep ještě žil.
A rozhodl se čelit i poslednímu nebezpečí, které mu hrozilo. Otevřel oči a mlhavě uviděl portál, který vcucl jeho přátele a ponechal o na pospas jedinému, který bitvu přežil bez újmy. Šedý se třásl a všechna místa, která měl zraněná, pulzovala bolestí. Cítil se, jako kdyby mu chtěli rozervat celé tělo na cucky. A stejně se z posledních sil vztyčil, aspoň do sedu, hlavu znaveně svěšenou, s očima téměř zavřenýma, bezmocně čekajíc na poslední ránu. To byl on. Věrný až do konce. "Tak co, Arowe," hlesne. Půda pod ním se zbarvovala krví, ze stehna i ze zad mu stále trčely dva černé šípy. I přes to, že se snažil i nadále komunikovat s jediným, kdo tu s ním zůstal, potřeboval by spíš záchranku než pouhá slova a sebelítost. "Budeš se i ty řídit ničivostí nenávisti a pomstou a zabiješ mě? Teď, tady, jen ty a já. Teď už ti nikdo nestojí v cestě," řekne pevně. Byli tu už jen oni dva, chlap na chlapa. Sám se připravoval na smrt, ale nebál se jí. Dával Arowovi možnost výběru - mohl pomstít to, co uznával za vhodné, a zabít ho, teď a tady, nebo si uvědomit, pro co vlastně bojovali a nechat ho naživu. Znaveně pohlédl na Arowa. "Vrátíme se domů?" Zeptá se. Je patrné, že bojovat dál už by nezvládl, i každé slovo ho kvůli zraněné čelisti bolelo. Toužebně se zadíval do portálu. Nenávist je mocná... Ale pravda vítězí.

Dodatek: Zavrčel by, kdyby viděl, že se k němu Marcos blíží. On už však jen hleděl dopředu před sebe, opět zklouzl na břicho a opět se koupal ve vlastní krvi. Zakňučel, když šípy vylétly z jeho těla. Z ran začala téct nová, čerstvá krev. Bylo vidět, že šípy zasáhly hluboko. Šedákovi bylo ale potom lépe. Ne o moc, ale alespoň věděl, že už z něj není šípový ježek. Opatrně se opřel o Arowovo těla a pokusil se vstát, ale velké tlapy selhaly a tak se zvedl až na druhý pokus. Opíral se o toho zrádce, ačkoli by mu jeho hrdost nedovolila přijmout pomoc od nepřítele. Lítost je milá, ale nepomůže. Omlouvat se můžeme kdykoli, ale bez činů ani ta omluva nemá velký význam. Náhle se zastaví a hlava mu klesne k zemi, kašle krev. Stejně však znovu otevře oči a těžkou hlavu vztyčí. I voják jde do posledního tažení s hrdostí pro to, za co se bije. Na tváři se mu objeví mírný úsměv, ale to už upadne a vortex sám si ho vezme zpět. Domů...

>> Laica Mar

Šokovaně dopadne na zem, když ho elektřina odhodí pryč. Chudák Beauty... až takhle velkou sílu se rudá nebojí dát do těch obojků. Takováhle stvůra je! Sleepy byl stále přesvědčen o tom, že stojí na správné straně, ale když uviděl tu sílu elektřiny, kterou Risa do obojku dávala, byl tím definitivně smazán všechen soucit k Rise. "Je třeba rozeznávat i minulost od přítomnosti. V minulosti se neutápět a brát si ponaučení, v přítomnosti jednat s rozmyslem a tak, aby ses vyvaroval problemům z minulosti," zavrčí. Stojí křivě, v bojové pozici, v krásných očích teď panuje vztek a má je přišpendlené na Arowovi. Ne, ten zmetek si prostě tupě stojí za svým a nevnímá realitu... koná jen tak, aby to jemu něco vynášelo! Zavrčel by znovu, ale zjišťuje, že mu ze spodní čelisti do těla pulzuje palčivá bolest. Skloní hlavu dolů a podívá se na Risu, která se zmítá pod pískem. Viděl i krev, krev té červené svině, kterou měl nejspíš na svědomí on. Tak je to správně, ušklíbne se. Jo, Sandy byla cenný spojenec. A toho se muselo využít. Jakmile zaznamenal šíp, jak letěl vzduchem, byl by se rozběhl Beauty na pomoc, ale věděl, že by to už nestihl. Ne, tu vzdálenost, která ho od pana Šípáka dělila, využil. Tušil, že se ho bude snažit sundat. A čím dřív se zbaví Risy, tím dřív pocítí porážku i on. Jak nejrychleji to dokázal zamířil k červené vlčici. Musel přitom zavřít tlamu, a tak ucítil svůj nedostatek v podobě chybějícího zubu. Šípy byly rychlé, a tak musel čelit další bolesti z oblasti zad a levého stehna, on ale jen zatnul zuby a potlačil příval slz, kňučení však nepotlačil. Nu, alespoň bude ta mrcha mít za to, že Arow je její cenný spojenec. Šedý však udělal něco, čím zamezil další zásahy šípy a zároveň se hnal pomoci Sandy. Před šípy se schoval za tělem Risy, takže pokud to Arow zrovna nesledoval, sama Risa dostala několik zásahů. A vzhledem k tomu, s jakou rychlostí svištěly šípy vzduchem, tak do ní nějaké musely narazit a s trochou štěstí poničit to brnění, které měla. S náhle zjeveným polštářkem v tlamě se Sleep vrhl přímo na hlavu Nepřítele. Musel skočit, takže opět ucítil bolest ze stehna, ale v lety máchnul polštářkem a s trochou štěstí s ním bacil Risu přímo do tváře. Ani když dopadl, neváhal s útočením přestat. Musel přivřít oči, protože kolem létal písek, ale opět se odrazil a skočil Rise ze strany na hlavu, aby se zakousl do toho jediného ucha, které jí zůstalo. To byl přece bolestivý bod...

Jo, to jsem chtěla!
Nerozhodla jsem se přihlásit kvůli tomu, že bych měla času na rozdávání, i když to tak možná vypadá, ale z toho důvodu, že poslední dobou hodně myslím na mé působení tady v minulosti. Myslím na Blue a zapomenutého Texase. O obnovení těchto postav bych stála, protože si v mém srdci našly místo, stejně jako teď Dor s Lůcou.
O délce pobytu tady asi nemusím mluvit, to splňuji, když už jsem prostřídala tolik vlků, spíš bych se pozastavila nad tím, co nesplňuji, a to jsou bohužel posty. Na Dor mám aktuálně 154 postů a na Luciovi jen 47, i když si myslím, že hlavně za Lucia se snažím psát posty delší a je někým, za koho se píše docela lehce, protože je schopen čehokoli. Nuže, počet postů teď rapidně roste, protože aktivita tady teď teké vzrostla.
A proč bych chtěla obnovit právě Texase? To je jednoduché. Všichni jste už slyšeli o Společenstvu Chaosu a někteří z vás možná i znají Texase a jeho ne zrovna milou povahu. Proto pro něj tu teď vidím docela slušné uplatnění.

A přece jen i s útokem nebyla Beuty ještě mrtvá. Přece by nebyla Risa tak hloupá... Více než ona ho štval teď Arow. Tlumeně zavrčel, když se snažil ve všem hledat něco dobrého. Copak jde vidět světlo v něčem prosáklém temnotou? Hrál si na mírotvůrce, nebo chět válku? Taková bojovnost pronásledovaná hloupostí. K ničemu. Odsoudit tento svět tak, aby už mu nikdo nepomohl? Bez výsledku. Ach ano, oni asi neviděli to, co on. Smůla. Když v mžiku vidí vlčici útočit, zjeví se mu jeho polštářek v tlamě a alespoň trochu vykryje ránu silnou paží. Zároveň se v tom okamžiku Sleepy obrátí a šbihne ocasem tak, aby pokud možno vlčici zasáhl. Ach ano, souboje nablízko měl rád a byl v tom velmi zkušený, ale v tomhle kožichu nemohl podstoupit to, co by normálně mohl. "Proto se to monstrum nikdy nesmí dostat k vládě," zavrčí. Jo, protiřečila si. Stejne jako oni. Ale na tom nesejde. To ona tu byla tím předmětem k diskusi. A to ona řekla, že v jedné chvíli je nevinná odstrčená a nechtěná, a v druhé chvíli tvrdila, že je monstrum, které ukáže, co je zač. Inu, ať si poslouží... ale bez krve to nepůjde. On byl ve výhodné pozici, blízko ní a adrenalin v něm koloval natolik, že už zůstal v pohybu, a když už mu čelistí pojížděla bolest, bude připraven na její větší množství. Aniž by na cokoliv čekal, skočil vzhůru a zakousl se do krku červené, protože ta zrovna věnovala Arowovi. Každá sekunda dobrá. "Mrcho," zuřivě mával ocasem, kdyby nějaká ta hvězdička chtěla odletět do jejího obličeje a pomoct k její porážce. Brzy však seskočí na zem, aby Risu náhodou nenapadlo vyletět výše, přitom se však snaží bacit nepřítele ocasem do ksichtu jak nejvíc to bylo možné. Dopadl na zem a udělal několik kroků zpět směrem k písečné vlčici, smysly nastražen na maximum, aby stihl uhnout v případě dalšího útoku. Vtu se Arow začal také snažit. Jenže na té špatné straně. Sleepy poodběhl k Beuty, snad aby ji chránil a pomohl ji osvobodit od obojku. Bál se však, že obojek bude stejného rázu jako ty bratrů. Stejně však vzal obojek do zubů a snažil se od něj krásku osvobodit. To si přece nezasloužila, takové vězení! "Arowe, její rodina má možná chyby, ale to není omluva pro to, čím je - monstrem, jak sama řekla. Každý může ovládat své city a ona zavrhla je a oni ji, protože se lišili, oni se možná zachovali špatně, ale dál se jí nemstili, narozdíl od jejích zpropadených obojků, které bratry znepřátelily, protože kdyby nebylo jí, tenhle svět by nikdy nepostihly boje mezi smečkami a v Thorinovi i Giaelovi je néco dobrého, ona chce celý tenhle svět jen pro sebe a jestli jí to dovolíme, už nebude nikoho, kdo by ho spasil, jako ti před námi a my, kteří jej i teď máme spasit! Když nevidíš do její mysli jako já, tak laskavě mlč a rozhodni se, jestli je ona tím, koho by ses měl zastávat!" Momentálně šedák sám neví, na čí straně stojí, ale nechce nechat tenhle svět té stvůře, která se utápí v sebelítosti a snaží se je jako lstivá liška přetáhnout na její stranu. To se jí nepovede...

Stále tiše stál na místě a pozoroval rudou vlčici. Ona nás tu nechce... Jsme jí překážkou. Tak nechť ta překážka vydrží dlouho. Poslouchal každé její slovo stejně jako slova jeho spojenců. Cítil, že nikdo z nich se domů taky teď vrátit nechtěl. Už vůbec ne tím způsobem, že je tam pošle ona. Ne. Jejich práce tady ještě neskončila, možná naopak - právě narazili na ten největší kaz tohohle světa. "To nemůžeme posoudit... Jestli tvrdíš, že jsou tví bratři lepší jak ty, tak tomu věřím. Jestliže však nehledíš na následky tvého jednání a jen se bez rozmyslu dereš do předu, aby sis vynahradila zkažené dětství, pak nemáš žádné zkušenosti a tvé záměry nevedou k spáse tohoto světa, jak se nám tu snažíš říct," řekne chladně s očima zabodnutýma v té tajemné vlčici. Nelíbila se mu její nabídka. Ale něco ho napadlo - jestliže Risa tolik prožívala to, že byla jako malá odstrčená a odřízlá od světa, ale oplývala velkou magickou silou, potřebovali útočit na její emotivní stránku a ujistit ji, že ani její schopnosti nemají na sílu jejich schopností. Fajn, sám o tom pochyboval... ale snažil se hledat cokoli, čím jsou lepší jak ona. Vždyť byli čtyři proti jedné! A podle toho, co říkala, tak sem neměli nikdy vkročit. A teď je chtěla vyhnat. "Argumenty možná máš... Ale kde máme jistotu, že ti můžeme věřit?" Snaží se zdržovat co nejvíc. Však se dopustila chyby - řekla, co je jejím nepřítelem. Čas. Dvě smečky by nezvládla. A ty sem teď potřebovali dostat. Jenže odejít by jim teď nedovolila, a tak zbývalo doufat, že obě smečky budou pohotové a inteligentní natolik, že nenechají jejich svět ve spárech té obludy a přijdou ji společně s nimi porazit. Šedák potlačil zívnutí, protože únava na něj opét doléhala, ale nemohl teď ukazovat žádnou ze slabin. Pche, ještě by toho využila ta mrcha! A nemohli riskovat, protože měla Beuty. Bylo to jako hrát šachy. Prootihráč nabídne výměnu, ale vy z toho potřebujete dostat vše a nepřijít o figuru. Pak se objevil portál. Sleepy do něj chvíli hleděl a zvedl tlapu, že by na příkaz i šel, když zaznamenal signály z Risiiné mysli. "Ne," dupl tlapou do písku a spoléhal na Sandy, že nenachá portál je vtáhnout, jako to udělal na Mois Grisu, protože ovladala všudypřítomný písek. To se hodilo. Potřebovali si krýt záda. Zavrčel. Teď věděl pravdu. "Jestliže teď opustíme tenhle svět, nebude už nikoho, kdo by ho spasil. Nebude už nikoho, kdo by tento svět osvobodil od té špíny, kterou sem zavlečeš. Nebude už žádných vlků z našeho světa, kteří by tě svrhli. To nedovolím!" Zavrčí znovu a napíná svaly, kdyby jich bylo třeba.

Škoda, že konec už přišel...
Ale užili jsme si to!
Tahle akce byla pro mne něco úplně nového a mrzelo by mě, kdybych si ji náležitě neužila. Hlavně hra za zvířata mě začala bavit, protože to bylo zase něco jiného, nového, co tu ještě nebylo. A takové padouchy má přece každý rád! :D I naše hra s Hyenou se mi moc líbila a mám i památku v podobě jizvy od ní, která je již i zakreslená do vzhledu.
Rozhodně moc děkuju za tuhle akci, doufám, že už chystáte druhé kolo! Tlapky poprosím obě k Dor do Světla, společně s mincí. Rubíny přidat k Luciovi.

Ke Sleepově překvapení byla červená vlčice ledově klidná. Už si nevšímal Beauty, protože tu byla ona. Nepřítel? Nejspíš. Ani na jeho tváři se nezračily žádné emoce, ani když Beauty vylítla do vzduchu, ačkoli sebou při tom okamžiku mírně trhl. Takže tohle ta mrcha uměla? Tak to bude ještě zajímavé. Musí být opatrný, jestliže má takovou moc. Bere si rukojmí, protože nedokáže vytáhnout lepší triumf? Svině. Potlačí zavrčení. Vyhrožovat si nenechá. "Pak by úkol, kvůli kterému jsme tu, byl ponechán nedokončený. Jestli nás chceš poslat zpět, řekni nám alespoň proč a za jakým účelem. Zatím slyším jen výhružky. Dáváš nám na výběr?" Ano, jde na to diplomacií. Zaprvé jejím slovům absolutně nevěřil, za druhé nechtěl, aby se v tomhle světě dostal k vládě někdo zkažený. Byli tu sami proti ní, protože bratři byli odklizeni pryč. Možná by je to teď chtělo. Zatímco on dál stál na místě a čekal, Arow se hrnul dopředu. Díval se na něj, ale sám jen stál, propaloval vlčici pohledem a přemítal o jejích slovech. Bylo jasné, že její záměr nebyl dobrý. Co měla v plánu? Těžko říct. Soudě podle hrdosti, která z ní vyzařovala, to muselo být něco, co pokládala za něco, čím zvedne svoje ego. Ne, tak to ne! Nemůžou se teď prostě vzdát, jít teď domů by bylo zbabělé. Hleděl na její divně stavěné tělo. "Jsi jejich sestra? Snažíš se si získat moc nad tímhle světem a my jsme překážkou? Prosím, posluž si," řekne klidně, na konci ale mírně dopáleně zvýší hlas. Nebyl to pokyn k poslání zpět, ani náznak odporu. Fajn, ať je po jejím! Nechtěl skončit bez hlavy, chtěl tady vyjednat mír, ale zdálo se spíš, že ta vlčice si válku přeje. Nasvědčovalo tomu všechno. Znepřátelení bratři, snaha je odstranit. Kam až však sahala její moc? Potřeboval by být jen trochu blíž, jen o pár metrů... a ona by potřebovala salvu zářících hvězdiček do obličeje a pořádnou ránu polštářem. Zaútočil by jen, kdyby viděl jasnou výhru. Tady však ani nevěděl, jestli přežije další krok. On tady nebyl bojovníkem.

Šedák už se o bratry nestaral, protože se začaly objevovat odpovědi na jiné otázky, a na otázku ohledně nepřátelství bratrů odpověď už měl... téměř. Kráska přišla s novými informacemi, které chtěl on slyšet. Střihl ušima, hromadila se v něm lítost, zželelo se mu nad ní a tak nešťastně stáhl uši k hlavě, aby dal najevo, že to nemyslel nikterak zle. Popošel k ní blíž, hlavu oddaně položil na její rameno a nechal, aby se její tělo dotklo jeho úžasné srsti. "Tím pádem jsme nemohli předvídat ani my, ani ty a stalo se něco, co se stát nemělo." Mluvil chlácholivým hlasem a sám sobě si důsledkem toho začal dávat za vinu to, co se přihodilo. I když... co to vlastně mohlo být, že ji to tak rozhodilo? Ustoupil od ní, když si všiml něčeho, co svíralo její krk. Obojek! Podobný těm, které měli bratři. Jeho srdce sevřela panika. Byla snad kvůli tomuhle na ně hnusná? Nebo to byl obojek jiného typu? Nevěděl. Věděl jen, že s teorií o nemožnosti cizí příčiny se šeredně mýlil. Mají sestru. Mají sestru, která jim nepřála společnou smečku a rozhádala je, aby se sama ujala vlády! S očima doširoka otevřenýma se vyděšeně díval do země. "Mýlil jsem se... Mýlil jsem se! Může za to cizí zavinění - jejich sestra -, která na tento svět hodila stín války..." Nevěřil svým myšlenkám. Najednou nevěřil ani sobě. Ucítil však touhu roztrhat na kusy toho, který to provedl. Toho, který vytvořil ty obojky, toho, který si pohrával s jejich nejkrásnější členkou. Jeho svaly se napnuly, ačkoli to nebylo nic světoborného, v porovnání s jeho původní stavbou těla, k boji uzpůsobenou. Tady vypadal spíš jako plyšák. Ten plyšák však ještě ukáže, co v něm je! "To si vypije..." Zavrčí a obrátí se k příchozí tajemné červené vlčici. Vypadala jako výzva, jako někdo narozený pro boj. Ani to ho však nezastrašilo a postavil se před krásku. Byla ta vlčice opravdu nebezpečím? Nepochyboval o slovech Beauty, věřil jim. Navíc... Risa vypadala jako slušný nepřítel, který je nebude šetřit. On však potřeboval vědět o jejích schopnostech, nechtěl být zbrklý a bez plánu se pouštět do prohraného boje. "Proč si přišla?" Řekne, ale jen těžko se drží, aby to neznělo jako vrčení. Snažil se získat čas ostatním, aby se připravili na nejhorší... Přeci jen tu byli i tací, kteří vypadali, že je jejich schopnost určená přímo na boj, narozdíl od něho. On by leda mohl... Praštit tu vlčici po hlavě polštářkem a fláknout ji do očí ocasem. Byla tu však ještě jedna věc, kterou udělat mohl hned. Pokusil se soustředit se na vlčici a její nitro, aby vysledoval její pocity, ze kterých by si mohl odvodit její opravdové záměry. Bál se totiž, že bude následovat boj, který se neobejde bez prolité krve.

I já sem přidám svou obhajobu, kdyby mi náhodou nevyšla hra za Luciana jako rodiče yalorského vlčete. Přece si nenechám tuhle šanci uniknout!

Co říct k mému pobytu tady? Jsem tu už hodně dlouho - celkově taak... tři roky (z toho za Dor jeden rok a skoro čtyři měsíce) a vystřídala jsem již několik postav. Co se týče počtů postů na jednotlivých postavách, tak na Dorye mám kolem 150 postů a na Lucianovi 43, a ten počet stále stoupá. Myslím, že moje aktivita není špatná - pokud není vyjímka, tak Mois kontroluju tak 3x (a víc) do dne, přičemž jsem obvykle alespoň jednou za den schopna odepsat (pokud mě zrovna nepřepadne flákací nálada :'D). A co se týče komunikace se mnou, jsem dostupná na Discordu i na Messengeru, kde na zprávy odpovídám vcelku rychle.
A proč bych zrovna já měla hrát za toto vlče? Myslím, že nějakou tu náladu i čas na další chlupatý charakter mám, dokonce i chuť si ho vzit k srdci. Hrát za vlče jsem vždycky chtěla, ale tady mi to nikdy nevyšlo tak, abych na to zrovna měla volný charakter. Momentálně jsem měla právě dvě možnosti, až získám další char - buď obnovit jednu z mých starých postav, nebo počkat, než bude někdo potřebovat hráče za vlče. A to se mi teď nabídlo, navíc vlce yalorské! Co se týče profilu vlčete, jsem ochotná se na čemkoli domluvit, kdyby byl problém.

Tak ať vlče získá ten, kdo si jej zaslouží nejvíc, já děkuji za pozornost!
~Dor & Luc

P.s. - Ty nový liny na vlčata jsou úžasný!

Uslyšel pochvalu od Marcose a střihl ouškem. "Jsem Sleepy, ale klidně mi říkej Mráčku, to se mi líbí!" Pousměje se na něj a sleduje jak si vedou u Thorina, zatímvo on se snažil přít na ten Giaelův. Obojek stále nepovolil a choval se agresivně, ale plán Sleepyho nevyšel. Střihl ušima, když uslyšel, že velkému vlku tohle asi moc nepomáhá. "Ale notak! Přece to musí jít!" Zabrblal a zahodil klacek, začal po liánách z docházející trpělivosti mávat tlapami, že to téměř vypadalo, že si s nimi hraje. Jenže to začalo být ještě horší. Nejen, že začínal pochybovat, že to zvládnou sundat, ale ještě k tomu doslova vypálil do vzduchu, když se liány zničeho nic rozmnožily a začaly létat vzduchem. Rychle se dal na útěk, ale hbité liány byly mrštnější a rychlejší. Létaly vzduchem všude, kde teďka viděl, a nejedna jeho měkkoučký kožíšek zasáhla. "Co to... Jau!" Vyhrkne vyděšeně, když do s podivnou energií zasáhne jedna liána. Alespoň, že po mně už nechňape a nesnaži se mě zabít, pomyslí si, ale instinktivně uskočí doleva a schytá další ránu. Zakňučí. On přece nebyl stavěný bro boj, ne tady! Urychleně opustil okolí bratrů a lehl si pod strom s čumákem v tlapách. Bál se, co tohle rodeo s bratry udělá. Všiml si, že polštářek zmizel od zeleného a objevil se u něj. Čas jít spát? Ne! Ještě tady bylo tolik, co dělat! Nemohl odpadnout teď. Unaveně zívl a vyděšeně sledoval bratry, kteří se prali se svými obojky. Pokusil se opět najít Beauty, protože ta by si s tím možná věděla rady, ale když tu stále nebyla, přiskočil k Sandy a opřel se o ni. Tohle ho unavovalo. Od problému k problému a žádný nevyřešený. "Tohle je nebezpečné... Jak to máme ale zastavit?" Do jeho hlasu se začala vkrádat panika. Chtěl jít bratrům pomoci, ale svými schopnostmi nic udělat nemohl, a tak jen bezmocně hleděl, jak se bratři svíjejí jako hadi. Vtu se stalo něco, při čem mu poskočilo srdce. Obojky pukly a blesky a liány přestaly létat vzduchem. Viděl černý oblak, který se z nich vypařoval. "Měli jsme pravdu! Snad to bude teď lepší a problém bude vyřešen," vydechne a obavy zažene pryč. Už se hrne k bratrům, už se o ně stará a zjišťuje, nakolik je to vysílilo a jak teď vnímají. Snažil se i svou schopností zachytit to, jaké pocity teď alfy vysílají a v jakém stavu je jejich mysl.
Zachytil však i dalšího vlka. Teda... vlčici. Beauty! Rozevřel oči a hledal ji. Nechal bratry bratry a upaloval za krásnou vlčicí, která se tu tak zčisnajasna objevila. Ta jim ale místo smysluplných slov napálila do ksichtu něco, co takhle neměli šanci pochopit. Sleepyho trochu naštve to, že si paličatka myslí, že na ni ani nepomysleli, ale kvůli její kráse ani nepomyslí na to, že by jí to vyčítal. "Beauty, sháněli jsme se po tobě, ale ty ses... vypařila bez jakékoli stopy, která by nám řekla, kam jsi šla," vysvětlí klidně, s ocasem svěšeným u nohou. Zajímalo by ho, co se stalo tak hrozného, že je takto křivě obviňovala. "Řekla bys nám prosím, co se stalo, že tak... histerčíš? Prosím..." Starostlivě zakňučel. Žádní bratři ho teď nezajímali, jeho pozornost teď zklidila krasavice skupiny, což byl asi účel. Sledoval Arowa a přemýšlel, co jí asi udělal, že na něho byla naštvaná. "Jsi nejkrásnější vlčice pod Sluncem, Beauty, jak si můžeš myslet, že jsi ošklivá! Měla by ses častěji dívat do svého odrazu," dodá trochu dopáleně zase on. Vůbec si nevšiml, že se blíží někdo, koho by se asi měl bát.

"Beauty? Beauty!... Zmizla... Ale teď tu byla!" Zavrčí s obavami šedý. Přece nemohla zdrhnout, když se do tohohle všeho zapojovala a také to tu neznala! Takovou krásnou vlčici by přece nechtěl nikdo ztratit. I přes obavy si však vesele poskočí, když vidí, že se nemýlil v otázce jeho vlastní magie, kterou teď vlastnil. "Tak tohle ty hvězdičky a polštář umí!" Výskne si vesele pro sebe. Překvapeně zírá, jak perfektně to zafungovalo. Zajímalo by mě, jestli by se bratři hádali i dál, kdyby nepůsobila tato... schopnost. Sleepy o tom přemýšlí, stíhá však přitom dělat i jiné věci. Giael, kterému se rozhodl věnovat, schytal ještě jedno pohlazení zářivým ocasem, když se šedák dozvěděl, že jeho schopnost nutí vlka usnout a obojek se zklidňuje. Dal tomuto alfovi pod hlavu svůj polštářek s myšlenkou, že ho to udrží v říši snů, dokud se jim nepovede sundat jeho obojek. A taky nebyl necita a nechtěl, aby se mu ještě více zacuchala srst. Jakmile se velký vlk uložil ke spánku jako ovečka, což byl docela paradox, s takhle velkým alfa vlkem, šedý už to neměl k obojku daleko. Předním položil na zelenáčův krk a natahoval se s otevřenými čelistmi po obojku, aby se pokusil ho sundat sám, když si všiml, že kolem jeho tlap se pomalu omotávají liány. Frkl a odskočil od vlka. "To chce něco jiného. Schopnosti těch obojků pořád fungují... brání se!" Řekne zamračeně. Chvíli neví, co s tím, ale pak se rozhodne něco vyzkoušet. Popoběhne ke stromu, i když se cestou málem přizabije o vlastní tlapy, jak se ho únava snaží dostihnout všude možně. Hledá nějakou větvičku - malou, ale pevnou a aby se dala snadno chytit do zubů, nejlépe. Když po chvíli utrhne akorátní větvičku, zamíří si to zpět k zelenáči. Při cestě sleduje ostatní. Někdo se přece musel postarat i o Thorina, a taho se očividně zhostila Sandy. Nicméně šedý se věnoval Giaelovi. Utrhnutou větvičku pomalu přibližoval k obojku a sledoval, jak se budou chovat teď. "Jen pojďte, kořínky, vemte si větvičku...," mumlal a kouzelnýma očima to sledoval. Čekal to, že liány se větvičky chytí a on bude moct natáhnout krk a ten obojek prostě servat nebo ukousnout, pokud to nemělo zapínání. Zároveň s touto činností přemýšlel o tom, jestli je opravdu tato teorie správná a je tu magie, která obojek blokuje a ten ovlivňuje ty, kteří je nosí. Teď, když viděl, jak se chovají liány, začínal si myslet, že to špatné nebude jenom v obojku, ale i v té rostlině. Co to vůbec bylo?

Dík za hlas, odměny prosím na Lucia a procenta po 2% do lovu a obratnosti.

PŘIDÁNO

Sleepy konečně viděl, co vlastně ta záře na ocasu zmůže, a tak se nebál jím máchat kolem. I ostatní přítomní se do mely zapojili a ačkoli bratři nejspíš chtěli bojovat stůj co stůj a vítěvství si dobít, společnými silami je dokázali tři cizinci rozdělit. Šedák se cítil unaveně a vyčerpaně, a tak si sedl tam, kde zrovna byl - mezi oběma bratry. Koukal na ně a hlavně překvspeně na písek, který už nelítal kolem. Ha! Tak tohle byla schopnost té béžové vlčice! Měl bych začít být více pozorný, zasmál se v duchu nad vlastní hloupostí. Polštářek držel v zubech a poslouchal, co bratři říkají. No hurá! Zaraduje se, když oba vlci přiznají, že to nikam nevede. A ještě víc zajásal, když slyšel, že obojků se klidně dočasně zbaví. Pustí polštářek z tlamy, aby mohl mluvit. "Výborně. Ještě se uvidí, co tím změníme. Jen zůstaňte v klidu a..." Zívne. Přemýšlí, co to vlastně chtěl říct, chvíli nad tím tápe a tak znovu veme do tlamy svůj polštářek a postaví se. Když se bratři začnou zahrnovat provokací, naskočí mu to. "A žádné nadávky! Zůstaňte tam, kde jste, nemluvte, nehýbejte se, pokud možno se ani nekoukejte na toho druhého. Zkusíme vám je sundat my," frkne. Doufá, že to vyjde a že se může spolehnout na své nynější společníky. Vlastně... Kde je ta třetí společnice? Asi zdrhla... Sleepy udělá krok blíž k Thorinovi, pak se ale smykem obrátí, čímž opět mávne hvězdičkami před jeho tváří, pak zamíří ke Giaelovi a také mu mávne ocasem u čumáku, jako u jeho bratra. Jestliže se některý z bratrů rozhodl od té chvíle mluvit, zavrčel a plácl do nich polštářkem, aby upozornil na svou předešlou prosbu. Postavil se na zadní a sám začal zkoumat Giaelův obojek, hledal rozepínadlo. Nelíbily se mu ty liány.

Sleepyho srdce na chvíli poskočilo, když viděl, že oba bratři teďka poslouchají je a alespoň trochu ignorují toho druhého, to ale naneštěstí netrvalo dlouho. Téma obojky pro ně bylo zřejmě citlivé téma. Ach, tohle bude na dlouho. Povzdechl si šedý. Sledoval chování obojků a divil se, proč si je bratři tolik chrání. Byli úplně stejní a přece se k sobě neměli. "Pokud nepokládáš za úctu ani být jejich vlčetem a stát na tomhle místě, pak tento rozhovor k ničemu nevede a vaše obojky v něm hrají jen pramalou roli a nejsou tu k ničemu užitečné. Tvrdíte, že toho druhého nenávidíte a přesto jste ze stejné rodiny a vlastně se vám stýská. Problém je tedy v něčem jiném. Nedokažete se dohodnout? Měli byste být rozumní, máte na to předpoklady. Máte rozdílný názor na žití? V tomto případě to lze zkombinovat. Je tu něco jiného a na to nám může odpovědět jenom to, že si sundáte ty obojky." Odpoví bratrům přísně a zamračí se. Netušil, proč se oba tak naivně bránili jejich sundání. Neviděl v tom logiku. Bylo v těch obojcích snad něco skryto? Něco, co se nesmí dostat do kontaktu s cizími tlapami? Nebo byli prostě jen tak tupí a paličatí, že si je svevřepě drželi u sebe? Nebo se báli, že by si obojky prohodili? Sleepymu by byly i jedno, kdyby v nitru Giaela před pár momenty necítil tu prázdnotu a stesk. Byla tohle celé snad přetvářka? Snad tentokrát jeho slova zaberou a zelený i modrý uzná, že jsou féroví vlci a dokážou hrát tuhle hru poctivě i bez toho, co jim poskytují ty obojky. Teď čekal. Čekal, že seberou trochu rozumu a poslechnou je, ale nefungovalo to. "Ty obojky musí dolů," zavrčí pro sebe. Po dobrém nebo po zlém. Ať chcete nebo ne. Nelíbily se mu náznaky hádky, a tak se rozhodl se vydat za nimi, to se na něj však nalepila nějaká písčitá bytost. První překvapeně střihl ušima, pak si uvědomil, že není jediný, kdo miluje svoji krásu. Otočil se na vlčici a čumákem ji podrbal mezi ušima. Někoho mu připomínala, ale koho? Přes tu hromadu písku to nešlo poznat. Pokusil se rozpoznat ten pach, ale vtu si všiml, že bratři už jsou v sobě. Dop*dele! "Musí od sebe! A ty obojky... vemte jim je," zavelel a hrnul se za bratry. Viděl toho málo, viděl jen pískovou vlčici a i ta pomalu nebyla vidět, jak se kolem vířil prach. Sleepy se však přeci jen dostal k zápasícím vlkům. V duchu panikařil. Co teď? Neroztrhají ho na cucky? Musí to risknout. Jestli opravdu bylo něco zkaženého v těch obojcích, zjistí to. A byl si tím docela jistý. Bratři totiž nedali odpověď ani na jednu otázku, co jim mohla pomoct. Šedý se vrhnul do chumlu. Věděl teď, že měkkoučká srst mu teď asi nebude sloužit jako dříve, a tak hledal něco, co by mu v boji pomohlo - nic však nenašel a navíc se objevil jeho polštářek. S polštářkem v zubech se přikrčil k zemi. Byl kousek od bratrů, přes zvířený prach však mohl všam poznávat leda tak kde zrovna udeřili a kde se dotkli země. Skočil dopředu na kožich, který byl zrovna nejblíž. Zuřivě při tom mával ocasem, až to snad vypadalo, že chce z něj setřepat všechny zářící hvězdičky. I polštářkem se pokusil něco zasáhnout - nevěděl však co. Nevěděl ani, jak jinak na sebe upozornit. Nikdo přece nechtěl zabít svou spásu...

Yay, tlapku prosím do vody a jako magii bych poprosila Iluze. Všechno ostatní připsat, díky moc!

PŘIDÁNO